Městský soud v Praze rozhodnul, že VZP ČR je povinna zveřejnit smlouvy s poskytovateli zdravotních služeb a informace o platbách, které jim poskytuje. Platformě zdravotních pojištěnců (PZP) již poskytla první z požadovaných smluv. „Je třeba ocenit přístup VZP, která přijala právní názor soudu a bez průtahů začala naplňovat svou informační povinnost,“ říká JUDr. Ondřej Dostál, předseda PZP ČR  právní poradce Kanceláře Ombudsmana pro zdraví. Jiné zdravotní pojišťovny se bohužel zákonu protiví a informace o tom, jak spravují veřejné prostředky, nadále tají. Například Česká průmyslová zdravotní pojišťovna minulý měsíc výslovně odmítla zveřejnit smlouvy o tom, jaké výkony a za jaké ceny nasmlouvala s nemocnicemi řetězce AGEL. „Budeme žádat Ministerstvo zdravotnictví, aby přimělo i ostatní pojišťovny dodržovat zákon tak, jak vyplývá ze soudních rozhodnutí,“dodává Dostál.

Přístup veřejnosti ke smlouvám a platbám pojišťoven je důležitý ze dvou důvodů. Tím prvním je možnost nezávislé kontroly:  jak se nakládá s povinně vybranými penězi, zda do jednotlivých regionů a segmentů péče přichází přiměřený podíl finančních prostředků, nejsou-li někteří poskytovatelé znevýhodňováni vůči jiným či zda není hrazen předražený materiál. Tyto informace jsou významné zejména pro odbornou debatu o dalším směrování zdravotnictví. Rozsudek městského soudu nepřímo potvrdil, že právo pracovat s úhradovými daty má nejen ministerstvo zdravotnictví či ministerstvo financí, ale též odborné společnosti, pacientská sdružení či jednotliví občané, kteří se o financování zdravotnictví blíže zajímají.

Druhým přínosem přístupu ke smlouvám je ochrana práv pacientů. Občané se stále častěji setkávají s tím, že musejí v ordinaci platit. Lékař je povinen poskytovat péči bezplatně jen tehdy, jde-li o péči hrazenou ze zákona a má-li na příslušné výkony uzavřenou smlouvu s pojišťovnou pacienta. Pokud smlouvu nemá a nejde o neodkladnou péči, pojišťovna péči nehradí a lékař je oprávněn požadovat zaplacení po pacientovi. „Tvrdí-li lékař, že na daný zákrok nemá smlouvu s pojišťovnou, a proto za něj musí pacient zaplatit, je dobré ověřit si, co ve smlouvě doopravdy je,“ říká Ondřej Dostál. To by se měl pacient dozvědět od své pojišťovny, bohužel ne každá pojišťovna má fungující asistenční službu a ne vždy jsou odpovědi včasné a přesné. Spolehlivou odpověď, co vše má u konkrétního lékaře hrazeno pojišťovnou a tedy zdarma, získá pacient z textu smlouvy.

PZP ČR řešila případ, ve kterém lékař nabízel bezplatnou péči jen „klientům registrovaným u Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR Brno-město“. Ostatní pojištěnci VZP si u něj za péči museli platit, pokud si stěžovali, lékař se odkazoval na smlouvu s VZP. Toto tvrzení působilo značně podezřele, protože tzv. spádovost byla zrušena již před mnoha lety a ve smlouvách by neměla figurovat. PZP ČR si proto vyžádala od VZP smlouvu s tímto lékařem, včetně veškerých příloh. „Žádné omezení bezplatné péče na občany Brna tam nebylo, smlouva ukládá ošetřit bezplatně všechny pojištěnce VZP bez rozdílu – dokonce i Pražáky,“ uvedl právník, a dodal:  „Lékař proto požadoval platbu po ´přespolních´ pacientech protiprávně.“ Jedno z ustanovení příloh smlouvy mohlo působit na neprávníka matoucím dojmem, není však pochyb, že provedené výkony měly být účtovány pojišťovně, nikoliv pacientovi. PZP ČR doporučuje pacientům, kteří se s podobnými tvrzeními lékařů setkají, nic neplatit a ověřit si obsah smlouvy lékaře u své pojišťovny. Případně se můžete poradit v Kanceláři Ombudsmana pro zdraví nebo PZP.