Právo, 5. 6. 2015
Stačil jeden nešťastný pád a z Petra Anděla, houslisty operního orchestru Národního divadla, se stal dlouhodobě nemocný člověk. Úraz ramena s následnou operací jej absolutně vyřadil z jakékoli profesní činnosti. A nejen to. V důsledku omezených vycházek stanovených zákonem se mu zcela změnil život. „Cítil jsem se jako tygr v kleci. Hrát sice nemohu, ale nohy a uši mi slouží dobře. Potřeboval jsem udržovat kontakt s orchestrem, poslouchat to, co moji kolegové hrají. Vycházky mi však končily v 18.00 hodin, kdy život v divadle teprve začíná,“ vypráví Petr Anděl.

Po šesti měsících na nemocenské se pan Anděl cítil špatně i po psychické stránce: „Bez možnosti jakéhokoli kontaktu s orchestrem jsem si připadal silně handicapovaný. Moje práce se z části skládá i z vnímání poslechem a optickém kontaktu s dirigentem. Omezené vycházky mne však připravily i o tuto možnost. Týdny plynuly a začal jsem se obávat toho, jaký bude někdy v budoucnu můj návrat do práce. Obrátil jsem se proto na Kancelář Ombudsmana pro zdraví s tím, zda není takové omezení člověka postiženého jen tím, že rehabilituje rameno po operaci, protiprávní.“

Celý článek si přečtěte zde.