Hned po příjmu na plánovanou operaci vytáhl pan V. K. tablet a začal si všechno točit. Prý na památku a taky tak trochu pro jistotu, kdyby třeba nebylo něco v pořádku. „Smí se to vůbec?“ zajímaly se sestřičky, které se tak vlastně staly nedobrovolnými herečkami. Na pořízení záznamu, tentokrát pouze zvukového, se nás ptala i pacientka paní H.U. Ta si chtěla nahrát lékařku, která pro jejího zaměstnavatele vykonává pracovně lékařské služby a dává oběma stranám rozlišné informace o jejím zdravotním stavu.

Pokud by to opravdu bylo jen na památku, pak by podle občanského zákoníku pan V. K. k natáčení potřeboval souhlas každého z vás, koho by na videu zachytil a u něhož by podle zobrazení bylo možné učit jeho totožnost. Toto udělené svolení lze kdykoli odvolat. Kdyby však chtěl pacient záznam pořídit či využít k tomu, aby chránil svá práva nebo práva jiných osob, pak by však teoreticky žádný souhlas nepotřeboval. Tuto situaci zpřesnil Ústavní soud České republiky, který řekl, že použitelnost záznamu rozhovoru pořízeného soukromou osobou bez vědomí nahrávané osoby jako důkazu je v příslušném řízení závislá na poměřování chráněných práv a zájmů, které se v této soukromé sféře střetávají.  Ústavní soud dále judikoval, že zásah do práva na soukromí osoby, jejíž mluvený projev je zaznamenán, je ospravedlnitelným zájmem na ochraně slabší strany právního vztahu, jíž hrozí závažná újma (včetně např. ztráty zaměstnání). Opatření jediného nebo klíčového důkazu touto cestou je analogické k jednání za podmínek krajní nouze či dovolené svépomoci. Záznam však nesmí být využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka.

Nelze tedy paušálně říci, zda je pacient oprávněn nahrávat si vás preventivně při poskytování služeb či dalším ošetřování. Je ovšem možné uvažovat o nahrávce ve chvíli, kdy se pacient domnívá, že mu hrozí nějaká újma. Měl by to ale být schopen zdůvodnit.

 Šikana na pracovišti, tzv. bossing

Staniční sestra některým pracovníkům nadávala za věci, které dalším procházely. Manipulovala s osobními příplatky, kdy ty nejvyšší měli jen ti, kteří se uvolili donášet na jiné. Nikdo však již neověřil, zda tyto informace jsou pravdivé. Staniční došla tak daleko, že na jednu ze sester neoprávněně uvalila paragraf o vážném porušení pracovní kázně.

Samozřejmě, že je těžké hájit svá práva, když proti vám stojí nejen nadřízený, ale i někteří kolegové, kteří jsou za své jednání odměňováni. Je jasné, že se obáváte o své místo, avšak i přesto doporučujeme: Nenechte si to líbit! Než však cokoli uděláte, poraďte se nejprve o tom, co dělat opravdu můžete a jak přesně máte postupovat.

V našem případě se sestra obrátila k vedení nemocnice, které situaci prověřilo a staniční nakonec přišla o místo. I kdyby však byl zaměstnavatel k vašemu problému lhostejný, nebyly by všechny cesty uzavřeny. Dalším krokem by mohla být stížnost na inspektorát práce a v nejhorším žaloba k soudu.