Podle článku 3 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně se signatáři této úmluvy zavazují, aby v rámci své jurisdikce zajistili rovnou dostupnost zdravotní péče patřičné kvality. Vysvětlující zpráva k tomu uvádí, že cílem je zajistit spravedlivý přístup ke zdravotní péči podle potřeb lékařského ošetření, přičemž tato péče musí mít přiměřenou úroveň z hlediska vědeckého pokroku a její kvalita musí být předmětem trvalého hodnocení. Rovná dostupnost přitom není synonymem absolutní rovnosti, znamená pouze účinné zajištění dostatečného stupně péče o každého občana. Není vyloučeno, že vedle nepodkročitelné standardní péče, která musí být zajištěna a hrazena z veřejného zdravotního pojištění každému občanovi, budou k dispozici modernější a finančně náročnější způsoby zákroku, nebo metody poskytování zdravotní péče, na které si již pojištěnec musí připlatit a které nemohou být hrazeny ze základního zdravotního pojištění.

Zajištění kvalitní, prokazatelně účinné a přiměřeně bezpečné zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění tedy leží v souladu s Úmluvou a zákonem č. 48/1997, o zdravotním pojištění, na bedrech státu. Hrazenou službou je tzv. základní varianta, která splňuje podmínky §13 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění. Právě tato péče je obecně považována za tu, kterou nazýváme standardem. Pokud existuje více variant péče, pak patří ty, které jsou ekonomicky náročnější, k tzv. nadstandardu. Po té, co byla v roce 2013 zrušena ústavním soudem vyhláška stanovující ekonomicky náročnější varianty zdravotní péče, leží vymezení standardu a nadstandardu téměř plně v rukou konkrétních poskytovatelů zdravotních služeb. Pokud si pacient zvolí ekonomicky náročnější variantu, pojišťovna ji hradí pouze do výše varianty základní.

Dle ust. §13 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění se ze zdravotního pojištění hradí zdravotní služby poskytnuté pojištěnci s cílem zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav nebo zmírnit jeho utrpení, pokud

1. odpovídají zdravotnímu stavu pojištěnce a účelu, jehož má být jejich poskytnutím dosaženo, a jsou pro pojištěnce přiměřeně bezpečné,
2. jsou v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy,
3. existují důkazy o jejich účinnosti vzhledem k účelu jejich poskytování.