Podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, může soud omezit svéprávnost člověka nejdéle na dobu 3 let opakovaně. K omezení svéprávnosti se přistupuje pouze tehdy, kdy nelze použít jiný z mírnějších a méně omezujících opatření (např. nápomoc při rozhodování, zastoupení členem domácnosti). Z logiky věci lze omezit jen zletilého (18 let) nebo plně svéprávného nezletilého člověka (přiznání svéprávnosti, uzavření manželství).

Řízení o omezení svéprávnosti upravuje zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „ZZŘS“). Návrh na zahájení řízení může podat také poskytovatel zdravotních služeb. Návrh musí splňovat zákonem stanovené náležitosti a je vhodné k němu přiložit lékařskou zprávu o duševním stavu posuzované osoby. Pokud by nebyla přiložena, může soud (nemusí) vyzvat k jejímu doplnění, přičemž řízení zastaví, nebude-li lékařská zpráva doplněna. Z obsahu návrhu musí vyplývat, z jakých skutkových a právních důvodů je považován za důvodný a proč nepostačuje užití mírnějších a méně omezujících opatření.

Věcně a místně příslušným soudem je podle ZZŘS obecný soud toho, o jehož svéprávnost se rozhoduje. Obecným soudem je okresní soud, v jehož obvodu má tato osoba bydliště. Je-li tato osoba umístěna do zdravotnického ústavu nebo zařízení sociálních služeb bez svého souhlasu, je místně příslušný soud, v jehož obvodu je ústav.

Soud musí vždy ve věci samé nařídit jednání a posuzovanému jmenovat opatrovníka. Nicméně posuzovaný si může zvolit i zmocněnce, a to i bez souhlasu opatrovníka. Soudu je stanovena povinnost zjišťování názoru posuzovaného. Není-li možné posuzovaného vyslechnout vzhledem k jeho zdravotnímu stavu, soud jej musí alespoň tzv. zhlédnout. Tedy jej musí osobně vidět. Kromě posuzovaného musí soud vyslechnout znalce, ošetřujícího lékaře posuzovaného, jeho opatrovníka a provést další vhodné důkazy. Na základě doporučení znalce vyšetřit zdravotní stav posuzovaného ve zdravotnickém ústavu, jej soud může nařídit, avšak je na dobu maximálně 4 týdnů. Konečné rozhodnutí o omezení svéprávnosti je vydáno ve formě rozsudku, v němž je vymezen rozsah, a případně také doba, omezení. Se svým rozhodnutím musí soud vždy posuzovaného seznámit a vysvětlit mu význam rozhodnutí a jeho důsledky.