Sestra Klára pracovala na interně jedné okresní nemocnice a přesčasů měla hromadu, některé dokonce ještě z loňska. A tak si se zákrokem, na který byla objednána vlastně ani nedělala hlavu. Svoji plánovanou čtrnáctidenní nepřítomnost nahlásila s velkým předstihem a dohodla se, že si vybere alespoň nějaké náhradní volno za přesčasy z loňska. Jaké pak bylo její překvapení, když zjistila, že si vlastně nic nevydělá. V inkriminovaných dvou týdnech totiž dostala kromě náhradního volna jen jednu jedinou službu.

Zákoník práce si nařízenou práci přesčas přísně hlídá. Neměla by činit více než 8 hodin týdně a být vykonávána více než 26 po sobě jdoucích týdnů, kolektivní smlouva může pak období prodloužit až na 52 týdnů. Celkem však nesmí přesáhnout 150 hodin v kalendářním roce. Zdravotničtí pracovníci jsou obdařeni výjimkou, mohou to celé absolvovat ještě jednou v „další dohodnuté práci přesčas“. (Pracovníci zdravotnické záchranné služby mohou mít dokonce v průměru až 12 hodin týdně navíc.)  Je ale třeba podotknout, že i když je práce přesčas nařízená, nelze to brát tak úplně doslova. S jejím výkonem totiž souhlasit nemusíte a nesmíte k ní být nuceni ani být vystaveni jakékoli újmě při jejím odmítnutí. V případě, že se vám něco takového stalo, pak nás určitě kontaktujte! O tom, že se poskytovatel zdravotní péče dohodl se svými pracovníky na této „další dohodnuté práci přesčas“ je povinen písemně vyrozumět příslušný orgán inspekce práce.

Jen pro jistotu dodáváme: Taková dohoda nesmí být uzavřena v prvních 12 týdnech od vzniku pracovního poměru a nesmí trvat déle než 52 po sobě jdoucích týdnů od sjednání. Písemně také může být bez udání důvodu okamžitě zrušena, a to do tří měsíců od sjednání. Možné je i vypovězení dohody – i bez udání důvodu. Opět by mělo být písemné, přičemž výpovědní lhůta činí dva měsíce.

Náhradní volno není samozřejmost

Vzít si za práci přesčas náhradní volno není možností, která je automaticky společně s příplatkem v nabídce refundace. Musí s ní souhlasit, nejlépe písemně, zaměstnavatel.  V příběhu sestřičky Kláry je to ještě o něco složitější. Její informace, že chtěla využít přesčasů z minulého roku, nás upřímně tak trochu překvapila. Zákonná úprava totiž dává zaměstnavateli na kompenzaci tři měsíce od výkonu práce přesčas, a to ještě formou příplatku. Náhrada volnými dny s delší lhůtou, včetně možnosti převedení do dalšího roku, by tedy musela být zakotvena v dohodě o práci přesčas. O ničem takovém se však Klára nezmínila.

Pro úplnost uvádíme, že v praxi může být případná práce přesčas zahrnuta už v pracovní smlouvě. Zároveň zde ale musí být stanoven jejích rozsah, a to maximálně 150 hodin v kalendářním roce. V takovém případě pak zaměstnanec nemá nárok na příplatek ani náhradní volno. Existence takové smlouvy však samozřejmě neovlivňuje možnost dohody o „další dohodnuté práci“ přesčas, jak jsme popsali výše.

Náhrada mzdy jen za pracovní den

V případě pracovní neschopnosti platí, že první tři dny marodí každý zdarma, od 4. do 14. dne vyplácí zaměstnavatel zaměstnanci náhradu mzdy. Nemocenská, kterou vyplácí OSSZ, náleží zaměstnanci až od 15. dne pracovní neschopnosti. Klára nahlásila nepřítomnost kvůli zákroku na 14 dnů, tedy by měla za dny, v nichž měla mít službu, dostat náhradu mzdy. Jenže takový pracovní den měla jen jeden, ostatní dny tvořily náhradní volno za přesčasové hodiny. No a náhradní volno je jednoduše volno – bez nároku na náhradu mzdy.

Poznámka pod čarou

Kdyby zákrok, kvůli němuž si Klára brala volno, nějak souvisel s její prací, mohlo by jít o nemoc z povolání. To by jí mohlo poskytnout úplně jiné možnosti, včetně možnosti finanční náhrady. O tom ale snad až někdy jindy.