KOHO MAJÍ LÉKAŘI CHRÁNIT PŘI PORODU – MATKU NEBO JEJÍ NENAROZENÉ DÍTĚ?

Z hlediska střetu svobody matky na autonomní rozhodování, ochrany její osobní integrity a práva nenarozeného dítěte na život a zdraví je porod čím dál tím častěji řešenou otázkou.

Ústavní soud ČR rozhodoval v březnu letošního roku o situaci, kdy lékař při porodu přistoupil k několika zákrokům, které ohrozily život matky. V úvaze o přiměřenosti zásahu vycházel z praxe Evropského soudu pro lidská práva a z Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, jíž je ČR vázána. Její čl. 8 stanoví, že zákrok lze poskytnout i bez souhlasu pacienta, pokud je pro jeho zdraví nezbytný a vzhledem ke stavu nouze k němu nemůže poskytnout souhlas. V tomto případě však nebyl zákrok nezbytný pro zdraví matky, nýbrž jejího nenarozeného dítěte.

Dítě vyhrává, ale nikoli za každou cenu

Otázkou tedy bylo, zda je legitimním zájmem ochrana zdraví a života dítěte při současném omezení práva matky na rozhodování a ochranu její integrity. A to navíc ještě dítěte nenarozeného – tedy individua, které podle zákona ještě není subjektem práv. Ústavní soud se přiklonil k tomu, že život a zdraví dítěte je stejně z hlediska morálních hodnot a zásad práva nutné chránit. A to i přesto, že z formalistického pohledu by měla o porodu rozhodovat matka. Omezení jejích práv musí být ovšem přitom přiměřené a zásah musí být způsobilý dosáhnout sledovaného cíle, tedy ochránit zdraví či život dítěte. Podmínkou je i to, že neexistuje jiný způsob, jak toho za stejných okolností dosáhnout. V neposlední řadě pak musí být tento zásah vyvážen významem – nelze tedy ad absurdum matce způsobit smrt proto, aby její dítě přežilo. Svým obiter dictum (názor soudu, jak jednat podle práva v těchto situacích v budoucnu) ústavní soud vyjádřil, že právo matky odmítnout některý lékařský zákrok či neudělit informovaný souhlas, lze omezit, pokud je vysoká pravděpodobnost, že život a zdraví nenarozeného dítěte je bezprostředně ohroženo a provedení zákroku je přiměřené jeho záchraně. Pokud by ovšem tyto zákroky nebyly přiměřeně nutné k ochraně zdraví a života plodu při porodu a matka by souhlas se zákrokem neposkytla, byla by porušena její osobní práva.

Je volba porodit doma právem matek?

O porodech doma se vedou v České republice diskuse již léta a leckterá matka by se k nim přikláněla. Toužily po nich i paní Krejzová a paní Dubská. Jedna z nich z důvodů předchozích negativních zkušeností s nemocničním personálem a druhá jelikož již v domácím prostředí jedno dítě porodila. Díky tomu se jejich případ dostal k Evropskému soudu pro lidská práva (ESLP).

Matky požadovaly po příslušném krajském úřadu seznam porodních asistentek, které mají oprávnění provádět porody v domácím prostředí. Ten jim ovšem sdělil, že na území ČR neexistuje žádná, která by tyto podmínky splňovala. Pokud by některá porod doma vykonala, byla by za to podle zákona sankcionována. Důvod je ten, že i pro nekomplikovaný porod je stanoven požadavek na minimální technické vybavení při porodu, které domácnost prakticky v žádném případě nesplňuje.

Podle ESLP stát tím, že nepodporuje práci samostatných porodních asistentek, porušuje svou povinnost nezasahovat do soukromého života matky. Evropský soud poukázal na řadu výzkumných studií, kdy za podmínek nerizikového těhotenství, kvalifikovaného personálu a možnosti rychlého převozu matky a dítěte do nemocnice nepřevyšuje porod v domácnosti hranici přípustného rizika. Zároveň však konstatoval, že v podmínkách České republiky vyvolávají zejména dvě jmenované podmínky značné pochybnosti. České orgány tak podle něj nepřekročily svůj prostor pro uvážení v otázce domácích porodů.

Požadavek na technické vybavení při domácím porodu sleduje ochranu zdraví novorozence a nepřímo i matky. V tomto smyslu jej tedy ESLP považuje za přiměřený, a to i vzhledem k tomu, že život novorozence je plně závislý na rozhodnutí matky.

ESLP ovšem zdůraznil, že matky mají právo na svobodnou volbu nemocnice, v níž chtějí porodit. A nejen to – v porodnici, kterou si vyberou, by měla být respektována jejich přání a možnost vyhnout se lékařským zásahům, které nejsou nezbytné.

Pro média


Jedním z hlavních cílů Kanceláře Ombudsmana pro zdraví je zvýšit povědomí pacientů, jejich blízkých i zdravotnických pracovníků o právech a povinnostech, které v rámci zdravotnického systému a navazujících službách sociálního zabezpečení mají. Média k tomu mohou velmi pomoci, a proto všem redaktorům děkujeme za spolupráci. Podívejte se na naše zprávy.

Reference


V oblasti poradenství a vzdělávání spolupracujeme s řadou pacientských a jiných neziskových organizací. K našim partnerům patří např. i ČLS JEP či Spolek vysokoškolsky vzdělaných sester. Zajišťujeme rovněž akreditovanou odbornou praxi pro studenty Právnické fakulty v Praze a dalším mladým právníkům nabízíme dlouhodobé stáže.

Dárcovské konto


Rádi bychom rozšiřovali naše bezplatné poradenství, jezdili za vámi více do krajů a povídali si na seminářích s vámi o tom, co vás trápí a vydávali užitečné publikace. Pomůže nám každá koruna, děkujeme!

Transparentní účet č.: 8321726001/5500

Kontakt


Kancelář Ombudsmana pro zdraví
Národní 9 (3. patro)
110 00 Praha 1

+420 222 075 103
ochrance@ombudsmanprozdravi.cz