Každý lékařský zákrok může být, až na stanovené výjimky, proveden pouze tehdy, když s  ním pacient souhlasí. Souhlas by měl udělit teprve na základě řádného poučení. Tyto dvě věty se zdají být jednoduché, v praxi však přinášejí řadu problémů a dotazů, které jsou pro právní poradce Kanceláře Ombudsmana pro zdraví takřka každodenním chlebem.

Jakmile přijme poskytovatel zdravotních služeb pacienta do péče, zavazuje se pečovat o jeho zdraví v rámci svého povolání či předmětu činnosti. Svému závazku dostává prostřednictvím svých zaměstnanců, tj. lékařů, sester atd., nebo své vlastní osoby, pracuje-li sám. Péče o zdraví je občanským zákoníkem specifikována jako úkon, prohlídka nebo rada a všechny další služby, které se týkají bezprostředně ošetřovaného, a které jsou vedeny snahou zlepšit či zachovat jeho zdravotní stav. V tomto vztahu je bezpochyby tím zkušenějším a erudovanějším zdravotník, přesto jde ale o zdraví pacienta (nebo, chcete-li, klienta), a proto je vlastně logické, že až na výjimky nelze nic dělat bez jeho souhlasu. Například při odběru krve se za souhlas považuje to, že pacient nastavil ruku. V některých případech pak stačí ústní souhlas, který však, jak dobře víte, musí být zaznamenán do zdravotnické dokumentace. Při hospitalizaci jde však vždy o souhlas písemný.

Více najdete v časopise Florence, 12. 11. 2019: https://www.florence.cz/zpravodajstvi/aktuality/informovany-souhlas-aneb-rozhodujici-je-slovo-pacienta/