V jakém rozsahu má být pacient informován o léčbě, jejích možnostech, rizicích či případných alternativách?
Lékař pacienta v nemocnici vyšetří a zhodnotí jeho zdravotní stav. Je povinen poučit ho o možnostech léčby, jejích alternativách a také rizicích (§ 31 zákona č. 372/2011 Sb.). Pacient má právo ptát se na vše, co chce vědět, nebo mu není jasné. Zejména by se ale měl ptát na to, zda je zahájení léčby naléhavé a jaká jsou případná rizika v případě prodlení. Lékař je povinen jeho dotazy zodpovědět způsobem, aby tomu pacient porozuměl.
Lékař má také právo tzv. „terapeutického privilegia“. Může po nezbytně nutnou dobu a v nezbytném rozsahu zadržet informaci o nepříznivé diagnóze nebo prognóze zdravotního stavu pacienta v případě, že by sdělení této informace způsobilo pacientovi závažnou újmu. Podmínky využití tohoto práva jsou stanoveny v § 32 zákona č. 372/2011 Sb.
O stavu pacienta, o potřebě péče a o podaném poučení učiní lékař záznam do zdravotnické dokumentace. Tato povinnost vyplývá z § 53 zákona č. 372/2011 Sb.
Může nezletilý pacient dát souhlas k poskytnutí zdravotních služeb sám?
Zákon č. 372/2001 Sb. stanoví, že nezletilý pacient je sám schopen dát souhlas k takovému zákroku, jestliže je přiměřené jeho rozumové a volní vyspělosti odpovídající jeho věku.
Zároveň je třeba i v případech poskytnutí zdravotních služeb, ke kterému dává souhlas zákonný zástupce nezletilého pacienta, přihlédnout k názoru nezletilého pacienta.
Pokud nezletilý dovršil věku čtrnácti let a důrazně odporuje provedení zákroku, je k jeho provedení nutný souhlas soudu. Tento souhlas je nutný i v případě, pokud určitý zákrok chce podstoupit nezletilý a s provedením nesouhlasí jeho zákonný zástupce (§ 100 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).